Inspiromat

DISTANČNÍ VÝUKA

Nástup pandemie nemoci covid-19 na jaře 2020 přinesla do českého školství - tedy i do základních uměleckých škol - novou formu vzdělávání, tzv. distanční výuku. Aby se i v podmínkách nouzového stavu, kdy byli učitelé a žáci od sebe fyzicky odděleni, nezastavila činnost ZUŠ, bylo třeba najít nové způsoby a postupy, jak v uměleckém vzdělávání pokračovat. Takovou možností se stala multimediální výuka řízeného studia prostřednictvím internetu s využitím digitálních technologií.

Zpětně je třeba říci, že tlak na reakci pedagogů rychle vzrostl a donutil je k nebývalé aktivitě. Aby si udrželi své žáky, s velkým odhodláním si vytvořili vlastní cesty k práci s dětmi přes počítač, buď formou synchronní (on-line) výuky, asynchronní s využitím zejména e-mailové pošty nebo kombinací obou.

Při synchronní výuce se žáci s učitelem setkávali pomocí videokonferenčního systému, kdy byli učitel i žák současně připojeni. Nejrozšířenějším systémem, který umožňoval takové setkávání, byl v případě základních uměleckých škol Skype, méně využívané pak byly systémy spojené s platformou Google Meet a Microsoft Teams a dále například systémy spojené s aplikacemi Messenger nebo WhatsApp. Podle technické situace na straně školy i domácích podmínek dětí plynula výuka většinou celou dobu díky přenosu prostřednictvím webové kamery on-line - od úvodního rozhovoru a motivace, přes výtvarnou práci v reálném čase až po závěrečné zhodnocení úkolu. Jinde zase probíhala v konzultačním módu s následnou samostatnou prací žáků. Fotografie výtvarných výsledků poté putovaly e-mailem k učiteli, který z nich často vytvářel na internetu alba nebo i celé „on-line galerie“.

V mnoha výtvarných oborech učitelé pravidelně vytvářeli digitální soubory - nejčastěji různé pracovní listy, ukázky nebo odkazy, ukládali je na k tomu účelu založené internetové úložiště nebo je přímo zasílali žákům. Ti je pak zpravidla využívali v čase, který si zvolili. Komunikaci prostřednictvím e-mailů mnohde doplnila možnost využití školního informačního systému. Během distanční výuky v ZUŠ dokonce vznikala i výuková videa se vzdělávací nebo instruktážní náplní. Tyto nahrávky pak učitelé s dětmi i kolegy sdíleli na serveru YouTube. Postupně také bylo možno využívat programovou podporu MŠMT, institucí pro DVPP nebo výstavních domů či galerií.

Tam, kde k tomu byly příhodné podmínky (např. v malých školách a v menších městech) podpořila škola své žáky v domácí tvorbě přípravou individuálních „balíčků" s výtvarným materiálem, který si děti a rodiče ve škole vyzvedli a odnesli domů.

Formálně i obsahově se výtvarná tvorba žáků VO ZUŠ v době distančního vzdělávání - byť poctivě připravovaná učitelem - musela změnit. Ubylo velkých formátů, velkorysé malby i keramiky, svobodného experimentování. Méně se dařilo tematickým celkům, jejichž návaznost je podmíněna společnou komunikací a vzájemnou motivací. Naproti tomu však vznikly mimořádné podmínky pro seznámení a práci s uměleckým dílem, fotografování a multimediální tvorbu. V klidu domova vznikaly propracované studijní kresby, výtvarné instalace s využitím drobných předmětů i netradičních materiálů. Řada zadání byla situována do městských ulic nebo do volné přírody, kde mohly děti blíže poznávat své okolí a výtvarně na ně reagovat. Naučily se větší samostatnosti a schopnosti komunikovat prostřednictvím digitálních zařízení. Přesto: vzdělávání a výuka je věcí přímého spolupůsobení učitele a žáků, jejich osobního vztahu, výtvarná činnost zase věcí názorné ukázky a bezprostřední zkušenosti. Z tohoto pohledu bude distanční forma výuky vždy jen slabší náhradou prezenční v době nezbytně nutné.