Menu
Nemělo by chybět v knihovně
Lidové tance/Velínská, Eva: Praha 1999
Lidové tance ve školní tělesné výchově/ Bohumil Kos: SPN Praha 1983
Lidové tance/František Bonuš: Strážnice, Ústav lidové kultury 1996
Lidové tance/František Drdácký: Olympia 1983
České lidové tance/Eva Binderová: SPN 1990
Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách/Karel Plicka, František Volf. Praha 1950. Čtyři svazky Českého roku nazvaného Jaro, Léto, Podzim a Zima znají již celé generace čtenáře. Je v nich shromážděna téměř nevyčerpatelná zásoba lidové slovesnosti vážící se ke každému z ročních období.
Kreativní pohyb a tanec ve výchově, sociální a klinické práci/Helen Payneová: Portál 1999
LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Lidové zvyky: výroční obyčeje z Čech a Moravy. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 341 s. ISBN 80-7106-525-0.
NÁRODNÍ ÚSTAV LIDOVÉ KULTURY. Malý etnologický slovník. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2011. 115 s. ISBN 978-80-87261-70-5.
STAVĚLOVÁ, Daniela et al. Tíha a beztíže folkloru: folklorní hnutí druhé poloviny 20. století v českých zemích. Praha: Academia, 2022. 694 s. ISBN 978-80-200-3286-7. Šťastné zítřky, sv. 36.
Terminologie
Folklór či folklor
je označení pro osobité hudební, slovesné, taneční a dramatické projevy kultury integrovaných skupin obyvatelstva, například venkovského či městského. Mezi folklór je přirozeně zahrnována i lidová hmotná a zvykoslovná kultura. S odstupem času se ukázalo, že je nezbytné z hlediska folklóru zkoumat i soudobé lidové projevy. Studiem folklóru se zabývá folkloristika, etnografie a zprostředkovaně také historie umění včetně architektury a designu. O udržování lokálních historických kulturních zvyklostí se často starají folklorní soubory. Vystupují mj. na folklorních festivalech. Folklorní obřady nebo zvyky se týkají celé řady různých událostí. Často se věnují tomu, co se odehrává v průběhu roku (dožínky, posvícení, Vánoce, Velikonoce), nebo v průběhu lidského života (narození, svatba, pohřeb).
Pojmem folklór se chápe zejména tzv. rekonstruovaný (stylizovaný) folklór zahrnující naučené texty a rituály, stylově rozvíjené a prezentované v záměrně uspořádaných situacích. Nemalému počtu umělců sloužil právě folklór jako významná inspirace vlastní tvorby (např. Antonín Dvořák a opery Rusalka nebo Čert a Káča).
Řada folklorních námětů z ústního projevu se stala základem později úspěšných pohádek, románů či filmů; oblíbené jsou rovněž báje a pověsti.
Lidový tanec (někdy též etnický tanec nebo tradiční tanec)
je jeden z folklórních projevů, jde o druh tance, který se zrodil v nižších (lidových) vrstvách v předindustriální nebo raně industriální společnosti, a to k zábavě (rituální tance se do kategorie obvykle nepočítají). Tance nižších a vyšších vrstev se nicméně v dějinách vzájemně ovlivňovaly. Lidové tance vznikaly na vesnici (někdy se nazývají selské) i ve městech (cechovní tance, dělnické ad.). Typickým rysem lidových tanců bylo, že se nijak speciálně nevyučovaly a lidé se je učili přímo při slavnostech napodobováním, při němž byla tolerována i značná chybovost pohybu. Většina tanců, které dnes nazýváme lidové, vznikla (patrně) relativně nedávno, v 17. a 18. století. O starších tancích si nedokáží odborníci udělat konkrétnější představu, neboť o nich neexistují písemné záznamy, šlo o téma, které doboví kronikáři či spisovatelé považovali za podružné.
STRÁŽNICE - mezinárodní folkorní festival
Každý poslední víkend v červnu se do Strážnice sjíždějí tisíce návštěvníků, aby se pobavily a užily si příjemné atmosféry města, zámeckého parku a skanzenu. Během festivalu se mohou potěšit krásou lidových písní, tanců a krojů ve slavnostním průvodu i v mnoha různých pořadech, zkusit si itance z cizokrajných koutů světa a společně si zazpívat azatancovat u lidových muzik. Najdou zde zábavu i poučení, mohou zhlédnout vystoupení nejen našich, ale i zahraničníchsouborů a seznámit se tak s jinými kulturami. Mnoho diváků seuž po léta účastní hodnocení v populární Soutěži o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku a někteří z nich si v ní přímo i zatančí. Na každoroční setkání se vždy těší nejenom samotní návštěvníci, ale i desítky účinkujících od nás i ze světa, neboť festival je už tradičně místem setkávání přátel lidových tradic a zábavy.
Tvůrčí taneční dílna a Celostátní přehlídka choreografií folklorních souborů
Je pro nás lidový tanec, či lidová taneční kultura, jakýmsi „dávno ztraceným světem“, který střežíme ze zdánlivě nepodloženého strachu a hluboce zakotvené potřeby autority, anebo se pro nás klíčovým pojmem stává spíše tradice připouštějící neustálou reinterpretaci? Je zohlednění přítomnosti v tvůrčím procesu jakýmsi neadekvátním vetřelcem ohrožujícím klid naší duše? Anebo je vnášení současnosti právě tou těžce uchopitelnou spojnicí mezi čímsi dávno a čímsi dnes?
Hlavní poslání této bienálové přehlídky vyplynulo z potřeby dnešních folklorních souborů vytvořit prostor pro vzájemná setkávání, předávání zkušeností, srovnání, inspiraci a v neposlední řadě pak otevření dialogu nad problémy, s nimiž se v tvůrčím procesu autoři předvedených jevištních kompozic setkávají. Podpořit novou scénickou tvorbu souborů, zaměřit se na hledání nových cest a způsobů uměleckého uchopení hodnot tradiční kultury současnými tvůrci se tak stalo hlavním motivem těchto setkání. Tvůrčí taneční dílna je otevřena všem souborům, které přicházejí se zajímavým projektem – choreografií a novým pohledem na zpracování folklorního materiálu. Neoddělitelnou součástí celkové koncepce přehlídky je hodnocení lektorského sboru, který se však v tomto případě nesoustřeďuje na určení vítězného pořadí souborů. Lektorský sbor je především nositelem tolik vyhledávané zpětné vazby spočívající v odborném posouzení předvedených choreografií a všech jejích komponent. (zdroj: https://www.nipos.cz/tvurci-tanecni-dilna-2010-3/)
Folklorní festival Pardubice – Hradec Králové
Kdyby nebylo potřeby tance, nebylo by různých souborů, kdyby nebylo souborů, nebylo by festivalů. Tato jednoduchá rovnice vysvětluje možná to, proč začaly vznikat a dále existují folklorní soubory, a tedy i folklorní festivaly. Proč tu byla nejdříve snaha uchovat a předat mizející dědictví a proč i další generace přijímají tuto řeč, aby mohly společně sdílet své pocity, vyjádřit své jinde potlačované emoce, získat vědomí, že někam patří…napsala v úvodu almanachu věnovanému prvnímu desetiletí Folklorního festivalu Pardubice – Hradec Králové Daniela Stavělová. Festival pomalu uzavírá již třetí desetiletí svého trvání a slova D. Stavělové nadále rezonují svojí aktuálností. Jak se to tedy s festivalem Pardubice – Hradec Králové má?
První ročník festivalu Pardubice – Hradec Králové se uskutečnil ve dnech 19.–21. června 1992. Tento první krok dal vzniknout zcela novému typu folklorní přehlídky, jejíž základní ideou se stal především její inspirativní a vzdělávací charakter, to vše při zachování co možná nejužšího kontaktu mezi diváky a účinkujícími. V programu se proto kromě jevištně pojatých programů objevily dílny a porovnání různých forem zpracování a přístupů k folklorní tematice. Své místo zde má i volné muzicírování, tanec a zábava jednotlivých účastníků i návštěvníků, stejně jako pořad scénických forem, který je nositelem především uměleckého vidění lidové písně a tance.
Postupem času našly jednotlivé festivalové pořady své místo, vyhovující prostředí i diváky. V ojedinělou, doslova ve švech praskající společenskou a kulturní událost vykrystalizovala páteční Pernštýnská noc, mající charakter staročeského jarmarku, kde kromě folklorních vystoupení mohou návštěvníci vidět historický šerm, folkové kapely a navíc mají možnost si vybrat a zakoupit předměty z nabídky lidových výrobců. Komorněji pojaté pořady se odehrávají na nádvoří pardubického zámku, na Příhrádku a v atriu pardubické radnice, svou atmosférou pojatá jako intimní setkání nokturnového typu. Sobotní pořad Na hradeckém rynku odehrávající se v Žižkových sadech v Hradci Králové je festivalovou novinkou, své diváky si však získal od svého prvního uvedení. Jedním z vrcholů festivalu je pořad scénických forem, který se pravidelně odehrává v Klicperově divadle v Hradci Králové. Tento pořad skýtá ojedinělou příležitost představit umělecké přístupy ke zpracování folklorní tematiky s ohledem na divadelní scénu a její zákony. Pořady sobotního večera se soustřeďují do Šrámkova statku v Pileticích, jehož prostředí je značně inspirativní a stále odhaluje nové možnosti prezentace jevů tradiční lidové kultury. Festival uzavírá komorní nedělní pořad na nádvoří pardubického Zámku. Pomyslný kruh se uzavírá a tam, kde festival svůj další ročník zahájil, také končí. Každoročně se proměňují účinkující soubory, autoři pořadů a vzdělávacích dílen, základní myšlenky a představy, které stály u zrodu tohoto festivalu, však zůstávají i po bezmála dvaceti letech jeho fungování nosné a především otevřené novým tvůrčím podnětům. Z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury pořádá Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, útvar ARTAMA Praha, Hradecká kulturní a vzdělávací společnost s.r.o., Mgr. Aleš Mokren – AGENTURA TRADICE. Podrobné informace o připravovaném programu a minulých ročnících festivalu najdete na www.folklornifestival.cz (zdroj: https://www.nipos.cz/o-festivalu/)
